Je možné, aby si obec sjednala s investorem smlouvu, ve které se investor zaváže obci poskytnout finanční příspěvek na vybudování veřejné infrastruktury? Odpověď poskytl již v roce 2013 Nejvyšší soud ČR. Níže najdete rozbor jeho rozsudku.

Skutkové okolnosti případu

Spor se týkal vztahu vlastníků několika pozemků, kteří měli investiční zájem na nich vybudovat rodinné domy, a obce Kolová, které se tito vlastníci smlouvou zavázali poskytnout finanční příspěvek (dohromady ve výši 1 250 000 Kč) na vybudování inženýrských sítí, resp. připojení na v budoucnu postavené rodinné domy. Vlastníkem dosavadních inženýrských sítí byla obec Kolová. Vlastníci pozemků finanční příspěvek v dohodnutém termínu neuhradili, a proto se obec domáhala jeho zaplacení soudní cestou.

Okresní soud v prvním stupni žalobě vyhověl. Smlouvu o finančním příspěvku kvalifikoval jako nepojmenovanou smlouvu, která není v rozporu se zákonem či dobrými mravy a ani zákon neobchází, tudíž je platná. Odvolací soud naopak žalobu zamítl s odůvodněním, že obchází zákon o vodovodech a kanalizacích v té části, dle které nesmí být možnost napojení na vodovod nebo kanalizaci podmiňována vyžadováním poplatků nebo jiných finančních plnění. Stejně tak byla dle odvolacího soudu smlouva v rozporu se zákonem o místních poplatcích, podle kterého sice je možné vybírat poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace, ale pouze v omezené výši (daleko nižší než 1 250 000 Kč).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala obec Kolová dovolání. Nejvyšší soud rozsudek zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K otázce obcházení zákona o vodovodech a kanalizacích Nejvyšší soud uvedl, že je důležité posoudit, zda se smlouva týkala poskytnutí poplatku za napojení vodovodních a kanalizačních přípojek nebo příspěvku na vybudování inženýrských sítí. Dle Nejvyššího soudu ze znění smlouvy jasně vyplývá, že jejím předmětem bylo poskytnutí příspěvku na vybudování inženýrských sítí, na který se zákon o vodovodech a kanalizacích neuplatní. Na tom nic nemění fakt, že v době sjednání smlouvy byly inženýrské sítě již vybudované a ani to, že inženýrské sítě byly spolufinancovány z fondu EU.

Hodnocení platnosti závazku investora ze strany Nejvyššího soudu

Co se týče zákona o místních poplatcích, Nejvyšší soud považoval za důležité rozlišit situace, kdy obec vystupuje z pozice nositele veřejné moci a kdy vystupuje v soukromoprávních vztazích. V prvním případě může jednotlivcům autoritativně ukládat povinnosti (např. platit poplatky), ale pouze na základě zákona (např. zákon o místních poplatcích). Ve druhém případě má naopak rovné postavení s ostatními stranami a může jako ostatní činit vše, co zákon nezakazuje. Zákon o místních poplatcích ani jiný zákon nezakazuje dohodu obce s vlastníky pozemků o sjednání finančního příspěvku na vybudování veřejné infrastruktury. Je proto tedy pouze na vůli stran, zda si takový finanční příspěvek mezi sebou sjednají.

Nejvyšší soud výslovně konstatoval: „Nezbývá tedy než uzavřít, že odvolací soud pochybil, jestliže dovodil, že smlouva o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí uzavřená mezi účastníky dne 16. 10. 2007 je neplatná pro rozpor se zákonem o vodovodech a kanalizacích a se zákonem o místních poplatcích; jeho rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl žalobkyní uplatněn po právu.“ Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, který byl v dalším rozhodování vázán právním názorem Nejvyššího soudu.

Další rozhodování soudů

Stejná věc se poté, co dal krajský soud za pravdu obci, dostala k Nejvyššímu soudu ještě jednou. Nejvyšší soud pak usnesením č. j. 33 Cdo 2809/2013-452 ze dne 1. září 2015 setrval na svém právním závěru a dovolání investorů odmítnul. Nejvyšší soud v dané věci viděl rozdíly oproti svému rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 1416/2005 ze dne 20. října 2006, kde byla darovací smlouva uzavřená mezi obcí a vlastníky pozemků v obci prohlášena za odporující dobrým mravům. Poté, co se investor obrátil na Ústavní soud, také ten neviděl důvody pro svůj zásah, a tak zůstal platný závěr, že investor musí obci příspěvky na rozvoj infrastruktury, k jejichž úhradě se zavázal, zaplatit.

Závěr:

Rozsudek Nejvyššího soudu považujeme za klíčový pro zodpovězení otázky, zda může obec s investorem uzavřít smlouvu, ve které se investor zaváže obci zaplatit finanční příspěvek na vybudování veřejné infrastruktury, zatímco obec se případně zaváže k jinému plnění ve prospěch investora. Co se finančního příspěvku týče, tento je dle Nejvyššího soudu právně přípustný a také soudně vymahatelný.

Na druhou stranu je podstatné, jakou formou a za jakých okolností je příspěvek sjednáván, protože v jiné věci, kterou také Nejvyšší soud řešil, byl takový příspěvek prohlášen za rozporný s dobrými mravy a tedy nevymahatelný.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3225/2011 je dostupný zde.

Autoři: Jaroslav Hroch, David Zahumenský

V AK David Zahumenský pomáháme obcím uzavírat smlouvy o rozvoji území s investory. Obraťte se na nás.