Dnes jsem si s jistou mírou překvapení přečetla článek Pavla Černého nazvaný „Stavební zákon je dobrý“. Poté, co Senát jednohlasně odmítl návrh nové normy stavebního práva a například senátor Canov ho označil za „dílo ďáblovo“, je takový text adorující normu připravenou na míru developerům a naopak v naprostém rozporu se zájmy samospráv a dokonce s veřejnými zájmy minimálně na pováženou. To, že jej sepsal partner advokátní kanceláře Frank Bold, která se podílela na psaní nového stavebního zákona pro Hospodářskou komoru ale dává celou situaci do toho správného kontextu.

Vystoupení senátora Canova si poslechněte zde.

V příspěvku mj. zaznělo následující: „Připravovalo se to prostě externě v zájmu lobbistů či kýho výra…“ To je podle mne více než trefný popis celé nešťastné situace.

Hlavním problémem (nikoli však jediným) je převedení stavebních úřadů ze samospráv pod stát. Pavel Černý k tomu mj. píše:

Kritika nového modelu jako omezování možností samospráv rozhodovat o svém území pak potvrzuje, že samosprávy dnes mnohdy chápou stavební úřady především jako nástroje prosazování vlastních zájmů. Tak tomu ovšem, ani podle dnes platné úpravy, být nemá. Své zájmy a představy o žádoucím budoucím využití území mají samosprávy prosazovat prostřednictvím územního plánování. V tomto směru návrh stavebního zákona jejich postavení nijak neomezuje, naopak v některých směrech posiluje – i když se dá souhlasit s tím, že toto posílení mohlo a mělo být větší. Úkolem stavebních úřadů však má být, v mantinelech daných zákony a územními plány, nestranně a objektivně posuzovat přípustnost stavebních záměrů. V této fázi rozhodování jsou obce skutečně již jen “pouhými” účastníky řízení, jejichž vliv na rozhodování úředníka má být založen na síle argumentů, nikoliv na pozici jeho zaměstnavatele. Jinak je úředník v této situaci v trvalém riziku střetu zájmů.

O Pavlu Černém vím, že je precizní právník a dřív jsem si ho dost vážila. Proto mne víc než mrzí, že Frank Bold jednak stavební zákon připravoval, a jednak že se Pavel Černý za normu nadále staví. Jeho text je jen obecná a nicneříkající snůška obecných a líbivých frází, ze které si mají čtenáři Deníku odnést jediné: stavební zákon je dobrý. Tečka. Je škoda, že k dalším závažným problémům se advokát Černý jaksi opomněl vyjádřit. Trefně je ale vystihl jiný neméně precizní advokát, který si ale (alespoň v rámci stavebního a správního práva, pokud vím) zachovává morální integritu ve vztahu k obraně veřejných zájmů:

Výsledkem dohody Andreje Babiše a Vladimíra Dlouhého o privatizaci přípravy stavebního zákona je nynější návrh, který představuje největší nebezpečí pro českou krajinu za posledních 40 let. Řekněme na rovinu: ANO, nový stavební zákon výrazně urychlí výstavbu v ČR. Urychlení však neumožní ani tak vysněná digitalizace, ale obrovská deregulace v oblasti ochrany životního prostředí. Tato deregulace stojí na tom, že se vytunelují rozsáhlé úseky z dosavadní působnosti orgánů ochrany životního prostředí a převedou se na stavební úřady. Tento „tunel do pozítří“ se v lyrice advokátů, kteří pro Hospodářskou komoru návrh nového zákona sepsali, nazývá „integrace agendy dotčených orgánů do státní stavební správy“. Spočívá v tom, že mimo chráněná území, tzn. na 80 % rozlohy ČR, už nebudou klíčové otázky ochrany životního prostředí ve stavebním řízení posuzovat specializované odbory, podřízené Ministerstvu životního prostředí (MŽP) nebo Ministerstvu zemědělství (MZe), ale samy stavební úřady v čele s Nejvyšším stavebním úřadem. Takže například o vynětí půdy ze zemědělského i lesního půdního fondu, o kácení stromů a dokonce i o celkovém posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) budou rozhodovat samy stavební úřady, aniž do toho bude moci MŽP či MZe zasáhnout. Na nové státní stavební úřady se za tím účelem převedou „přírodovědci“ z odborů obecních a krajských úřadů. Ale nepředstavujte si, že to budou nějací ideoví ochranáři. Ti by v technokratickém prostředí stavebních úřadů nevydrželi. Budou totiž podřízeni řediteli stavebního úřadu a budou tam od toho, aby se stavby rychle povolovaly. Budou to „glumové“ ochrany životního prostředí. Se zlomenou páteří a schopností k takovým kompromisům, které si ani nedokážeme představit.

Nedostatky nového stavebního zákona shrnuje Zelený kruh, který se tématu věnuje po dlouhou řadu let:

  1. Chybí širší shoda na hlavních principech stavebního práva.
  2. Návrh likviduje ochranu veřejných zájmů založenou na odborném posouzení.
  3. Chybí reforma územního plánování.
  4. Vlastníci nemovitostí a místní mají své zájmy bránit až u soudu.
  5. Lhůty pro rozhodování stavebního úřadu zůstávají nevymahatelné.
  6. Kolaps ve vydávání stavebních povolení kvůli reorganizaci je nevyhnutelný.
  7. Reforma se neobejde bez miliardových výdajů.
  8. Centralizace rozhodování posílí korupční příležitosti.
  9. Chybí nástroje pro zvládnutí klimatické změny.
  10. Zákon byl připraven v rozporu s legislativními pravidly.

S připomínkami Zeleného kruhu ke stavebnímu zákonu souhlasím (až na „tlačení“ na klimatickou změnu, ale moje názory není na tomto blogu čas a místo rozebírat).

Kéž by poslanci aspoň tentokrát, když už se jim to nepodařilo v posledním roce a půl v souvislosti s nouzovými stavy nebo nejrůznějšími pandemickými a dalšími nesmyslnými zákony projevili kapku rozumu a odvahy a návrh nového stavebního zákona, který jim Senát vrátil, nepodpořili. Stavební zákon není rozhodně dobrý, ať už se tuto lež snaží prosadit kdokoli.

Ačkoli, třeba se pletu. Po několika dnech od napsání tohoto komentáře jsem narazila na blog Martina Kolovratníka (poslance ANO). Ten píše:

Senátoři však udělali velkou chybu. Buď zákon nepochopili nebo si špatně vyložili postavení úředníků – a jsou proti nám. Budu rád, když Sněmovna vezme rozum do hrsti a Senát přehlasuje. Tím pomůže ekonomickému rozvoji naší země, zlevní byty pro mladé lidi, pomůže firmám k lepšímu hospodaření.

Na závěr odkazuje na výše uvedený text advokáta Černého z Frank Bold. Udělejte si obrázek nejlépe sami. Nezávislí odborníci z nejrůznějších oborů už toho za poslední rok a půl namluvili a napsali až dost.