Starostování je u nás nezáviděníhodná činnost. Nejen, že musíte řešit denně tisíce drobných úkonů, pro které vám pořádně nezbývá čas na ty velké, nejen, že musíte poslouchat stížnosti na všechno okolo a málokdy se dočkáte vděku, nejen, že se musíte přes noc stát odborníkem na stovky zákonů. Navíc obdržíte jeden bonus – nikdy nevíte, kdy skončíte v policejních klepetech.

Nejvyšší státní zastupitelství jednou za čas vydává publikaci „Analýza trestné činnosti volených funkcionářů územních samosprávných celků“. Z ní vyplývá, že ačkoli nad obcemi visí pomyslný Damoklův meč, ve skutečnosti za roky 2013-2017 bylo vyšetřování zahájeno jen ve 438 případech. Ty ve více než 84 % skončily hned na začátku. Až před soud se dostane jen minimum případů a odsuzující rozsudek padne jen v 49 % kauz. Je zjevné, že trestním oznámením chce zkrátka ve většině případů někdo představitele obcí jen pěkně potrápit, což se samozřejmě obvykle podaří – málokdo z nás touží po tom strávit pár hodin s policisty anebo trestními soudci.

K soudu jsou starostky a starostové nebo zastupitelé a radní nejčastěji hnáni za, jak jinak, zneužití pravomoci úřední osoby a za porušení povinnosti při správě cizího majetku. Následovaly je (ale s mnohem menší oblíbeností) zjednání výhody při zadání veřejné soutěže. Přijetí úplatku je naproti tomu poměrně zřídkavým trestným činem a popularitě se netěší ani trestná činnost spočívající v poškození finančních zájmů Evropské unie.

O tom, že cesta nejen do pekla, ale i na lavici obžalovaných může být dlážděna dobrými úmysly, se přesvědčila jedna starostka v obci, kde měli silnici s omezení průjezdu vozidel nad 8 tun. Říkáte si, jak to může souviset se zneužitím pravomoci? Tak pozorně čtěte. Málokterý řidič si láme hlavu s tím, že veze příliš těžký náklad a kulatá značka s červeným okrajem ho rozhodně nevyvede z míry. Prostě jede dál. O co jde, ne? V naší obci se taky vesele jezdilo a za chvíli byla silnice samá díra. Obec měla silnici opravovat ze svého. A to byl podle ní problém. Proto řidičům vysvětlovala, že by bylo správné, kdyby za to, že silnici poškozují obci dali příspěvek na její opravu. To je logické a férové. Příspěvek byl malý, jen pětikilo za průjezd. Někteří zaplatili, někteří ne, ale i ti nakonec projeli. Starostka nikdy nikomu nebránila, nikoho nevydírala. Přesto na ni nakonec ti, kdo porušovali předpisy a ignorovali dopravní značení, podali trestní oznámení.

Státní zástupce k věci přistoupil se správnou a potřebnou agilností. Vždyť starostka obci podle obžaloby přilepšila skrze příspěvky za průjezd o celých 15.500,- Kč (později se prokázalo, že mohlo jít až o 30.000!). Soud ve Vsetíně ale projevil nebývalý rozum a cit. Řekl, že obec neporušila zákony, když s těmi, kdo chtěli po komunikaci projet, a přitom vézt nadlimitní náklad, uzavírala jednoduché darovací smlouvy. Všechny získané peníze byly řádně vyúčtovány a skutečně měly být použity na opravu komunikace. Soud uznal, že obec nevystupovala v roli „ponížené služebnice“, naopak jednala razantně a asertivně. Jednala tak ale s vědomím, že hovoří s lidmi, kteří bez oprávnění a svévolně ničí či poškozují obecní majetek. Přesto se soud domníval, že nemohlo jít o vynucování zaplacení příspěvku nebo snad o vyhrožování, protože obec nijak nereagovala na skutečnost, že někteří lidé příspěvek neuhradili. Pro úvahu, zda starostka mohla nějaký trestný čin vůbec spáchat je důležité i to, že při uzavírání darovacích smluv nejednala jako správní úřad, ale v rámci samostatné působnosti mimo svoje mocenské působení.

Soud, a to je důležité, uznal, že obce jsou ve svízelných podmínek dnes a denně. Že jsou nuceny nějakým způsobem řešit problémy, do kterých se dostávají se svými napjatými rozpočty a se kterými jim zákony neposkytují žádné vhodné řešení. Do přesně takových situací se dostávají starostky a starostové, se kterými spolupracujeme. Ve snaze napravit neutěšené poměry s chybějící, rozbitou nebo nefunkční veřejnou infrastrukturou (vodovody, kanalizací, silnicemi, chodníky, školami a mateřinkami a mnohou jinou infrastrukturou) uzavírají smlouvy se stavebníky a žádají, aby si každý vybudoval infrastrukturu, kterou potřebuje jen pro svoji stavbu, sám nebo aby obci na její budování přispěl. To je jedině fér. Obce nemají žádnou povinnost rozšiřovat čističky odpadních vod nebo stavět příjezdové cesty k novým satelitům, které vybudují vychytralí investoři, prodají a zbytek starostí nechají na starostech. Mělo by být naprostým standardem, že se investoři podílejí na úhradě nákladů, které v obci vyvolají.

A jak to dopadlo s naší starostkou? Zatím neslavně. Věc je u odvolacího soudu, protože se pan státní zástupce nemohl smířit s představou, že by dosud spořádaně žijící žena středního věku odešla nepotrestaná, když spáchala zvlášť závažný a odporný zločin – snažila se napravit, co způsobili jiní a vyřešit jeden problém. Starostkám a starostům a všem zastupitelům doporučujeme, aby smlouvy s investory uzavírali, ale aby byli obzvláště opatrní na všechny své kroky. Našim poslancům doporučujeme, aby přijali právní úpravu, která by poplatkům na veřejnou infrastrukturu a smlouvám s investory dala konečně jasná pravidla. Jen musíme doufat, že ministerstvo pro místní rozvoj připraví lepší návrh než ten, který je aktuálně v návrhu nového stavebního zákona.

Poznámka: Pro tento blog jsme čerpali z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, č. j. 1 T 71/2019-855 ze dne 11. 11. 2019

Příspěvek byl zveřejně na Aktuálně.cz